Ale naopak, vážení přátelé, právě teď (v 16:53) jsem opustil řady -náctiletých. Už dvacet zim, pro hnidopichy jednadvacet, jelikož jsem únorák, uplynulo, co jsem se, jistě za úporného řevu, vydrápal na tenhle svět. Strašně to letí…
Člověk si musí začít zvykat na projevy stáří – paměť už za moc nestojí, budu-li se tvářit, že někdy za něco stála, občas se člověk musí optat, aby věděl, co mu ti druzí říkají (pro jistotu už při komunikaci koukám na rty), zrak zatím slouží, díky za optání a vzhledem k nedávné studii, že lidé s dobrým čichem mají dlouhý život, mohu snad i já očekávat ještě pár let.
Mám pro vás otázku: Co si přejete, když sfoukáváte svíčky na dortu?
Já jsem si přál, abych měl ještě dlouho dostatečně silný dech, abych je mohl sfoukávat, dostatečně dobrý zrak, abych se vůbec trefil na dort a dostatečně dobrý svěrač, to aby mnou vyvinuté úsilí nenabralo nějaký neočekávaný směr.