Cesta do Lucemburku
Stojíme na Florenci na autobusáku, za čtvrt hodiny máme odjíždět. „Autobus do Londýna bude mít půl hodiny zpoždění.“ Ok, času máme v Lucemburku relativně dost, půl hodinové zpoždění zvládneme. Když nasedneme do busu, zaslechneme, že ještě budeme čekat na autobus z Žiliny, který měl někde u Brna poruchu. Nakonec vyjíždíme s hodinovým zpožděním.
Kodaň a Helsinky
Ta hodina nám v Lucemburku chyběla – ujel nám i poslední noční autobus, takže jsme si museli vzít na letiště taxíka.
Na letišti jsme se zbavili kufrů a těšili jsme se, jak se s nimi shledáme až v Číně. Minimálně já jsem byl rád, že jsem se kufru zbavil. Ten můj totiž konstruoval nějaký génius a dal mu kolečka tak k sobě, že měl tendenci se na každém hrbolku převracet.
Do Kodaně jsme letěli takovým mrňavým letadlem, podle letáku pro 49 cestujících. Když jsem do něj vlezl a narovnal jsem se, bouchl jsem se do hlavy – asi tak bylo velké. Sedačky 1-2, letuška byla přesně tak velká, aby mohla letadlem procházet, aniž by se musela krčit.
V Kodani jsme měli několik hodin času, tak jsme jeli do města, kde jsme se nasnídali, protože croissant od Luxairu byl sice dobrý, ale člověk se jednoho nenají. Fotky z Helsinek v galerii.
Do Helsinek jsme letěli klasickým airbusem, co používají i low cost aerolinky. Počítal jsem to a Wizzair v něm má o 8 řad víc.
Na letišti v Helsinkách se percentil ras minimálně vyrovnal. Kromě jiných věcí, jsme zjistili jeden výrazný rys Číňanů – všude se cpou a snaží se být první. Proč to tak je, jsme zjistili až za dva dny…
Finnair, se kterým jsme letěli do Chonqguingu, se na Asii asi specializuje, do Asie mu půl hodinu po nás i před námi letělo 8 dalších letadel. Letěli jsme letadlem se sedačkami 2-4-2, jelikož jsme letěli tři, dostali jsme místa v prostředním dílu, takže žádné vystrkování rukou z okýnek. Jakmile jsme se vznesli a zhaslo světélko, že lidé mají být připoutáni, Číňani, kterých byla v letadle naprostá většina, začali courat sem a tam. A to jim vydrželo po zbytek letu.
Když jsme k ránu čínského času, po snídani, přelétali roh Tibetu, letadlo se několikrát propadlo. Číňanky křičely a já myslel, že budu reklamovat snídani. To kafe, co jsem měl v rámci snídaně jako poslední, se docela vehementně chtělo podívat, co se to děje. Mám nalétáno docela dost, ale přísahám, takhle zle mi v letadle ještě nebylo. Dokonce i letušky si sedly a připoutaly se. Jen Číňani dl courali na záchod, i když pokaždé, když se zvedl další, letušky hlásily, že máme sedět na zadku. Vážně jsem byl rád, když jsme přistáli…