„Budík! Aha, takže antibiotika.“ Vypadá to, že svítí sluníčko… Změřil jsem si teplotu: 37,2°C Paráda. Vyšel jsem na balkon. Fakt je tu krásně.
Šel jsem si udělat snídani, popovídal jsem si s tou paní, co je na krabičce od čaje – moc sympatická ženská tahle Babička Růženka.
Stojím u okna, čekám, až se mi udělá voda na čaj, pozoruju trpaslíky na zahradě, jak si užívají krásného rána, nakládají kopečky hlíny na své malé kolečko a někam ji odváží. To bude taťka naštvaný, že máme na zahradě krtka.
„Píp, píp, píp!“ Aha, to se dovařila voda. Zalít čaj a jdu zpátky nahoru do pokoje a cestou přemýšlím: Zatraceně, fakt jsem tam viděl trpaslíky? Trpaslíky? Vyšel jsem proto znovu na balkon, abych se přesvědčil o tom, co jsem viděl.
Samozřejmě, že jsem už žádné trpaslíky neviděl. Ale na druhé části zahrady stálo, schované za bezem, evidentně něco podstatně většího, než trpaslík. To je snad kráva… Co hůř, byl to kůň! Za chvilku totiž vycouval zpoza toho velkého keře černého bezu a začal okusovat túje.
Takhle na dálku, vypadá docela hezky – dobře stavěný, bílý, jenom na hlavě má nějaký nádor… Do háje, vždyť je to jednorožec! Zamrkal jsem, v naději, že to pomůže a přelud zmizí… Jak hořce jsem se splet, bylo to ještě horší. Zpoza bezu vyběhla dvojce trpaslíků. Jeden měl v ruce lopatku a druhý před sebou tlačil kolečko s hlínou. Tak mě napadá, že to asi nebyla hlína…
Otočil jsem se, abych si došel pro foťák, abych si tu neplechu na zahradě vyfotil. No uznejte, tohle se přeci nevidí každý den!
Když jsem hledal fotografický aparát, spadl mi na zem příbalový leták od antibiotik. Se zájmem jsem se začetl…
„… V 1 z 10 000 případů může užívání těchto antibiotik způsobit mírné halucinace. …“
Jackpot? No tak abych si šel asi zase lehnout…
A venku se mezitím objevila duha…
