"Už to není, co to bývalo… je to mnohem lepší!"
Dvě koleje, spousta kol, velká rychlost. Jedna zatáčka, druhá zatáčka, nahoru, dolu, doleva, doprava. Kolem spousta lidí. Jistě, víc je těch, co tě iritují. Když jsi flegmatik, jsou ti ukradení. Jsi-li cholerik: špatná zpráva, tohle stejně nepřežiješ, tak se nerozčiluj.
Život je prostě horská dráha, nic s tím neuděláš. Když ale budeš mít dost štěstí, nikdo tě cestou nepoblije.
Mám rád noc. V noci se totiž dá dělat spousta věcí. Třeba spát. Taky mám rád bouřky. Hlavně v noci. To jsou teprve ty blesky pořádně vidět. S nocí mám spojenou ještě jednou příjemnou činnost – snění. Není nad pořádný akční sen.
Bylo by logické, že dojde-li ke spojení více příjemných činností, je z toho pak super-příjemná noc. A ono prd. Celý den tu bylo nesnesitelné horko, takže spát se zavřenými okny se nedalo. Při otevřených mě zase budila bouřka. Ano, rád si stěžuji. Když už jsem usnul, hned jak se mi začalo něco zdát, nějaká rána mě zase probrala. To je pak člověk celý zmatený a neví, co je realita a co jenom sen. Ale myslím, že jsem v noci nikoho v Paříži nezastřelil, takže to byl jenom sen…
Ráno, ano, vyspal jsem se dobře, díky za zeptání, se dostavil výsledek celonočního převalování z jednoho boku na druhý. V zrcadle jsem spatřil něco, co nápadně připomínalo Medúzu po hodně divokém mejdanu. Trocha vlasů mi mířila nahoru, další část zase dolu, zbytek tak porůznu do všech světových stran. Už jenom chybělo, aby mi to začalo syčet.
Radši jsem nasadil kapuci a šel jsem ke kadeřnici…