Víte o něčem lepším, než kdy se vyvalíte na vyhřáté schody před libereckou radnicí*, popíjíte ledovou tříšť* (i když ta se vlastně spíše srká), natahujete do sebe každým čtverečním milimetrem kůže sluneční paprsky, v těle se vám hromadí endorfiny a vaší jedinou starostí je hlídat si stíny od lamp, abyste třeba nebyli ochuzeni o nějakou porci vitaminu D.
Problém nastává v okamžiku, nejčastěji ráno, kdy už máte v krvi dostatek endorfinů, vitamínu D i jiných vitamínů z předchozí noci, přes usilovnou snahu vyvíjenou několik hodin, jste nemohli usnout a pak máte jít přes celé město. Když vás neporazí ostré ranní slunce, tak to bude ledový vítr, který na vás čeká za rohem, aby zaútočil ve chvíli, kdy budete uchlácholeni pocitem, že horší už to nebude.
Ten vítr s sebou ale nese příslib krásného počasí a léta. Také to cítíte? Alergici cítí šimrání v nose a kýchají. To ale není jaro, to jsou pyly. Proto vás žádám, pomozte postiženým spoluobčanům a mějte u sebe vždy aspoň jeden balíček papírových kapesníků, když už ho nebudou potřebovat oni, tak já ho jednou využiju určitě.
*nahraďte vlastní volbou