Dnešek mohu prohlásit za den peněz.
Od rána jsem se živil rohlíky, a když taťka zjistil, že nemá co přikusovat k polévce, vyslal mě do krámu. Naneštěstí se v tu chvíli rozhodla poctít nás návštěvou slečna pošťačka a přinést mi doporučené psaní. Samozřejmě ho taťkovi nepředala a ani když jsem ji po cestě z krámu potkal, psaní mi nevydala – neměl jsem u sebe OP.
Doma jsem zjistil, že se jedná o dopis s červeným proužkem. Netušil jsem, co by mi kdo mohl chtít? Dopis byl navíc poslán z Jablonce, odkud mi nikdy psaní s rudou stuhou nepřišlo. Letos takové liebesbriefy chodily jenom z Ústí nad Labem a Českých Budějovic.
V obchodě jsem se pohyboval kolem pravého poledne a na poštu jsem měl jít až ve tři hodiny. Spousta času na přemýšlení, kdo mi asi může psát. Pantáta říkal, že sociálka. To já byl smělejší – viděl jsem to na dopis od notáře píšícího, že mi někdo odkázal hromadu peněz. No co? Snít se musí.
Třetí hodina se přiblížila, byl jsem připraven vyrazit na poštu. Beru do ruky peněženku, že do ní schovám takový ten papírek, který musíte ukázat, aby vám dali, co chcete. Víte jaký myslím, že ano? Otevírám ji a vypadly na mě tyři stovky. Nebyly zastrčené ve své přihrádce, byly jen tak halabala položené. Měl jsem nové téma na přemýšlení – kde se tam vzaly? Rozhodně bych si totiž pamatoval, kdybych je tam dával já.
Po cestě mi docvaklo, že jsem učinil objednávku v podobné ceně, která mi ovšem přišla už včera. Ten pán z PPLka sice působil trochu zmateně, ale že by byl natolik mimo, aby odjel, aniž by získal peníze?
Na poště jsem pak zjistil, že se v mé peněžence nestydatě ukrývá ještě další stokoruna a mně to docvaklo. Moje peněženka se stala novodobým Betlémem a já přihlížel výsledku neposkvrněného početí, trošku zvláštního zázraku. Zelený Karel IV. se musel cítit v tom prázdném prostoru mé peněženky natolik osamocen, až byly vyslyšeny jeho prosby a porodil si tři další společníky – dva sobě rovné a jednoho, jak jen to říci? Znáte to, když dítě přeroste rodičům přes hlavu?
První záhadu jsem tedy měl vyřešenou, ale co ten tajemný dopis? Záhy se ukázalo, že Oddělení hospodářské kriminality Policie České republiky asi už vyšťouralo mé daňové úniky, kdy jsem stát okradl o milióny korun českých, možná přišli na tu vytunelovanou banku, ale nebojte, já se nedám. Zapírat, zapírat, zapírat.
Nebo že by už věděli o mém soukromém Betlémě?
