Anděl – část druhá

Tenkrát to nedopadlo moc dobře. Samozřejmě, že mě očekával trestu a nevěřil jsem tomu, že bych si ho mohl odpykat tady dole. Snažil jsem se mu uniknout a to poměrně nevybraným způsobem. Nejdříve jsem na něj seslal déšť žab, poté jsem pod ním nechal puknout zem a nakonec jsem se ho pokusil nechat odfouknout pomocí tornáda. Každý z těch pokusů se uskutečnil na jiném kontinentě a můj poslední pokus měl na svědomí dokonce i několik obětí mezi lidmi. Dodnes lituji. Lituji toho, že se mi nepodařilo se ho zbavit. Z mého přítele mohl být minimálně prezident nadnárodní korporace a z Ní držitelka Pulitzerovi ceny. Pokračovat ve čtení „Anděl – část druhá“

Anděl – část první

Měl jsem vše, co jsem si mohl přát – dobrou školu, dobrou práci, při které jsem se ani moc nenadřel a krásnou přítelkyni a skutečného přítele. Nic mi nechybělo. Žil jsem dokonalý život. Život, který by chtěla spousta lidí. Život, který měl skončit happy endem.

Jistě si nyní říkáte, že musí přijít nějaké klišé. Samozřejmě, že přijde a to záhy. Nebylo moc dní, kdy bychom s přítelkyní netrávili aspoň nějaký čas společně, ale tohle byl přesně jeden z nich. Trávil jsem dnešní večer v přítomnost několika přátel, čistě pánská jízda, když se ke mně jeden z nich přitočil a pověděl mi, že se mnou chce mluvit. Stoupli jsme si tedy stranou a on pověděl tu parádní novinku. Pokračovat ve čtení „Anděl – část první“

Držím ji

Držím ji za ruku a vzpomínám na ty šťastné chvíle, co jsme spolu prožili. Lunapark, obří kolo. Ty vášnivé polibky skoro dvě desítky metrů nad zemí. Nebo když jsme spolu byli v zoologické zahradě, kde se rozplývala nad barevností papoušků a roztomilostí medvědích mláďat a malých opiček. Tu rozzářenou tvář si budu navždy pamatovat. Pokračovat ve čtení „Držím ji“

Osobnosti

Pátkem 18. června jsem završil jednu důležitou kapitolu – ukončil jsem střední školu. Do knihy, či na plátno, mého života, se ta doba zaznamenala v krásných barvách. Mám na ni jenom samé krásné vzpomínky. Netvrdím, že ty čtyři roky v pohraničním Varnsdorfu byly jenom krásné, ale ty negativní vzpomínky jsem asi odstrčil někam do pozadí mé paměti, protože těch hezkých bylo rozhodně mnohonásobně více. Pokračovat ve čtení „Osobnosti“

Ona, tolik skloňovaná

Je to sotva pár dní, co jsem skládal zkoušku dospělosti. Kdo to má již úspěšně za sebou, ví, jak se asi cítím.

„Svaťák“ rozhodně nebyl procházka růžovým sadem. Připletly se mi do něj, mimo jiné, přijímačky na Pedagogickou fakultu Jihočeské Univerzity v Českých Budějovicích, ateliér Arteterapie. Jak první víkend „svaťáku“, tak i ten druhý (postoupil jsem totiž do druhého kola) jsem proto strávil na cestách mezi severem a jihem republiky. Pominu-li nervozitu z maturitní zkoušky, která ve mně nenápadně klíčila, přijímačky mě do nervózního rozpoložení rozhodně přivedly.

Pokračovat ve čtení „Ona, tolik skloňovaná“