Druhý den nádherných výhledů a přírody. A focení se s Číňankama, začínám si to užívat a nasazovat profesionální úsměv.
Ráno jsme vyrazili opět do Zhangjiajie National Forest, měli jsme v plánu ho pořádně prochodit a jet proskleným tři sta metrovým výtahem. Tenhle park je často přirovnáván k přírodě, hlavně létajícím horám, Avatara. Dokonce se tu i jeden z kopců jmenuje Avatar Hallelujah Mountain…
Když jsme se asi po dvou hodinách chůze a půl hodině jízdy autobusem dostali k lanovce na Tianzi mountain, stoupli jsme si do fronty. V té jsme pochopili, proč se ti Číňani v Helsinkách tak cpali dopředu. Kdo se necpe, nikam se totiž nedostane. Vážně, slušnost tu jde stranou. Jakmile se fronta jednou za čas pohnula, všichni zapojili horní polovinu těla a ten kdo měl ostřejší lokty, se dostal dál. Obzvláště jedna starší manželská dvojce za námi do nás strkala značně vehementně.
Po třech hodinách stání ve frontě a pětiminutové jízdě lanovkou, jsme vystoupili na vrcholu Tianzi mountain. Kousek od výstupní stanice jsme potkali paní z Floridy, poprosila by mě, jestli bych jí neudělal fotku, že prý není moc dobrá v selfie. Docela jsem ji obdivoval. Vydat se sama na druhý konec planety… Kolegovi cestujícímu na tomhle místě přestal fungovat foťák.
Došli jsme k autobusu. Nástupiště v parku mají fikaně vymyšlené. Jsou krytá, což se hodí, a abyste mohli nastoupit do autobusu, musíte projít skrze uličku stánků s cetkami/pečenými kaštany/suvenýry. Autobusem jsme dojeli o kousek dál, kde jsme narazili na McDonald. Prošli jsme kolem něj a za pagodou jsme se naobědvali. Já měl takové nudné jídlo, ryby na špejli, ale to, co si dal kolega cestující, jsme až do konce dnešní výpravy neidentifikovali. Podívejte se sami: (Až v letadle do Vídně přiznal, že to chutnalo stejně, jako to vonělo. Přitom vypadal, že mu to docela šmakuje.)
Po sejití tisíců schodů jsme nasedli na elektrický vláček a nechali se dovézt na zastávku autobusu, který nás dovezl pod onen prosklený výtah. Jelikož jsme k němu přijeli už po páté hodině odpoledne, měli jsme strach, aby nebyl už zavřený. Měli jsme ale štěstí, tím výtahem se totiž jezdí v tuhle hodinu dolů. Když jsme nahoře vystoupili, uviděli jsme frontu minimálně srovnatelnou s tou, kterou jsme si vystáli na lanovku na Tianzi mountain. Nemyslím si, že se všichni dostali výtahem dolů, ještě před setměním.
My jsme ale šli proti hordám turistů, které se valily k výtahu, opět se kousek svezli autobusem, sešli další stovky schodů a částečně stejnou cestou, kterou jsme šli ráno, jsme se vrátili do hotelu.
Galerie fotek z dnešního dne zde.