Zhangjiajie National Forest Park, part II. – Tianzi mountain

Druhý den nádherných výhledů a přírody. A focení se s Číňankama, začínám si to užívat a nasazovat profesionální úsměv.

Ráno jsme vyrazili opět do Zhangjiajie National Forest, měli jsme v plánu ho pořádně prochodit a jet proskleným tři sta metrovým výtahem. Tenhle park je často přirovnáván k přírodě, hlavně létajícím horám, Avatara. Dokonce se tu i jeden z kopců jmenuje Avatar Hallelujah Mountain

Fronta na lanovku na Tianzi mountain
Fronta na lanovku na Tianzi mountain

Když jsme se asi po dvou hodinách chůze a půl hodině jízdy autobusem dostali k lanovce na Tianzi mountain, stoupli jsme si do fronty. V té jsme pochopili, proč se ti Číňani v Helsinkách tak cpali dopředu. Kdo se necpe, nikam se totiž nedostane. Vážně, slušnost tu jde stranou. Jakmile se fronta jednou za čas pohnula, všichni zapojili horní polovinu těla a ten kdo měl ostřejší lokty, se dostal dál. Obzvláště jedna starší manželská dvojce za námi do nás strkala značně vehementně.

Po třech hodinách stání ve frontě a pětiminutové jízdě lanovkou, jsme vystoupili na vrcholu Tianzi mountain. Kousek od výstupní stanice jsme potkali paní z Floridy, poprosila by mě, jestli bych jí neudělal fotku, že prý není moc dobrá v selfie. Docela jsem ji obdivoval. Vydat se sama na druhý konec planety… Kolegovi cestujícímu na tomhle místě přestal fungovat foťák.

Došli jsme k autobusu. Nástupiště v parku mají fikaně vymyšlené. Jsou krytá, což se hodí, a abyste mohli nastoupit do autobusu, musíte projít skrze uličku stánků s cetkami/pečenými kaštany/suvenýry. Autobusem jsme dojeli o kousek dál, kde jsme narazili na McDonald. Prošli jsme kolem něj a za pagodou jsme se naobědvali. Já měl takové nudné jídlo, ryby na špejli, ale to, co si dal kolega cestující, jsme až do konce dnešní výpravy neidentifikovali. Podívejte se sami: (Až v letadle do Vídně přiznal, že to chutnalo stejně, jako to vonělo. Přitom vypadal, že mu to docela šmakuje.)

Ňamka, co nevíme, co vlastně byla zač.
Ňamka, co nevíme, co vlastně byla zač.

Po sejití tisíců schodů jsme nasedli na elektrický vláček a nechali se dovézt na zastávku autobusu, který nás dovezl pod onen prosklený výtah. Jelikož jsme k němu přijeli už po páté hodině odpoledne, měli jsme strach, aby nebyl už zavřený. Měli jsme ale štěstí, tím výtahem se totiž jezdí v tuhle hodinu dolů. Když jsme nahoře vystoupili, uviděli jsme frontu minimálně srovnatelnou s tou, kterou jsme si vystáli na lanovku na Tianzi mountain. Nemyslím si, že se všichni dostali výtahem dolů, ještě před setměním.

My jsme ale šli proti hordám turistů, které se valily k výtahu, opět se kousek svezli autobusem, sešli další stovky schodů a částečně stejnou cestou, kterou jsme šli ráno, jsme se vrátili do hotelu.

Galerie fotek z dnešního dne zde.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *