12. října, NYC
Den výšek a kultury.
Když jsme předchozího dne přišli, strávil jsem asi hodinu brouzdáním po diskusích, abych zjistil, na kterou věž pouští se stativem. V plánu totiž byla návštěva Empire State Building a Top of the Rock. Samozřejmě jsem z jednoho nebo z druhého chtěl fotit v noci. Jelikož jsem ale našel, že stativy berou u vstupu u obou vyhlídek, rozhodl jsem, že ráno půjdeme na Empire State a večer na Top of the Rock.
V čem se také diskutující shodovali, byly fronty. Na Empire mnozí čekali 2 hodiny, TotR mělo mít čekací dobu jen kolem hodiny. Na Empire State jsme ovšem měli právo přednostního vstupu, takže jsme se zastavili až nahoře v 86 patře. Zajímavost – Empire State Building se stavěla 14 měsíců, to odpovídá tempu 4 a půl patra za týden. Otevřena byla v květnu 1931 prezidentem Hooverem, který pomocí tlačítka ve Washingtonu rozsvítil osvětlení budovy.
Bohužel jsme si vybrali ráno s oparem, takže bylo vidět sotva do Brooklynu. I tak jsem ale vyfotil pár fotek, sjeli jsme dolu a vrátil jsem se pro stativ, který mi vzali u vstupní kontroly. Ta probíhala skoro stejně jako ta letištní – prošacování, věci do scanneru, vy do scanneru.
Cestou na subway jsme náhodou narazili na Flatiron building, známý to mrakodrap ve tvaru žehličky, a na rozdělanou reklamu na Hobbita. Nikdy bych nepředpokládal, že reklamu na zeď čtrnácti patrové budovy budou malovat ručně, ale bylo tomu tak. Měnil jsem i objektiv u foťáku, abych si ty chlápky mohl přiblížit a zjistit, jestli fakt mají v rukách štětky nebo ne. Měli.
Další zastávkou bylo Guggenheimovo muzeum a výstava Picasova černobílého období. Výstava mě moc nebavila, ale budova je to nádherná, jak zvenčí, tak zevnitř.
Od Guggenheima je to pěšky kousek do Metropolitního muzea umění. Do toho jsem chtěl hlavně kvůli výstavě Andyho Warhola a Fotomontáží před Photoshopem. Ty byly až ve druhém patře, takže jsme to vzali hezky od antického umění. Sbírky Metropolitního muzea jsou neuvěřitelně rozsáhlé. V půlce antického umění jsem toho měl plný kecky. Umění původních obyvatel Ameriky jsme jen prolétli, co mě zaujalo, byla část věnována evropskému středověku, evropskému malířství a expozice zbraní. A samozřejmě výše zmiňované. Vidět na vlastní oči Marilyn Monroe od Warhola prostě považuji za zážitek.
Z metropolitního jsme jeli na hlavní nádraží, které, mi bylo řečeno, bylo ve spoustě filmů. Já si ho ale pamatuju jen z jednoho – Madagaskar, díl první. Nicméně musím uznat, že je to hezké nádraží a také to bylo první místo, kde jsem se začal bát toho, že mě někdo okrade. Na můj vkus tam bylo až moc lidí.
Jelikož už se schylovalo k západu slunce, byl čas vyrazit na Top of the Rock, vyhlídku na vrcholu Rockefellerova centra. To můžete znát ze Sám doma 2, tam Kevin bruslil, tam bývá každý rok ten obří vánoční stromek, u kterého si padl do náručí s matkou.
Oproti Empire tu bylo podstatně více lidí, dostanete lístek, na kterém je napsáno, v kolik vám jede výtah. Jelikož jsme byli dostatečně otravní, dostali jsme se do výtahu o čtvrt hodiny dříve. Vyjedete prvním výtahem, bezpečností kontrola, kde mi nechali stativ!, pak jdete bludištěm chodem k druhému a ten vás vyveze na vyhlídku. Ta je několikapatrová z části prosklená.
To co jsem viděl, když jsem vyšel ven, asi nikdy nezapomenu. Přímo naproti mně stála Empire state building a probíhal asi ten nejkýčovitější západ slunce, jaký jsem kdy zažil. Vyběhl jsem do patra, kde focení nepřekážela skla, a zjistil jsem, že tam probíhá docela slušná řež o místa zábradlí. Lidi tam do sebe ve vší slušnosti strkali, aby si zajistili lepší místo, když už ne u zábradlí, tak aspoň hned za člověkem, který byl u zábradlí.
Já se dostal k zábradlí.
Když už mi přišlo, že mám dostatek fotek, rozhodl jsem se uvolnit místo. Ve skutečnosti jsem byl vytlačen jen, co jsem začal skládat stativ. Dalších pár minut jsem se pak jen kochal a bavil. Kochal jsem se výhledem na město a bavil pohledem na lidi, kteří se snažili vyfotit západ slunce s bleskem.
Jak nebyl problém dostat se nahoru, byl problém dostat se dolů. Staffáci to do těch výtahů nemilosrdně cpali, jak jen to šlo.
Poslední dnešní zastávkou bylo muzeum voskových figurín, Madame Tussead. Brad Pitt a Barack Obama jsou vyšší než já, jinak jsou všichni menší, Einstein mi byl jen po ramena. Když jsem se ale chtěl vyfotit s Brangelinou, měl jsem vážné obavy, že se její maskulinní část pohne. Ty figuríny jsou na můj vkus až moc autentické.
Z Madame jsme pak šli na Times Square. Neznám náměstí, kde by to žilo stejně jako tady. Řekl bych, že krámy tady mají největší tržby až od devíti večer, stejně jako všichni ti Mickey Mouseové, co jich tu pobíhá.
Když jsme byli u Disneyho v krámě a jeli jsme do přízemí, k východu, a já se podíval ven, myslel jsem, že venku je odpoledne, přestože se už blížilo k desáté. Na celém Times Square je totiž minimum míst neobsazených světelnou reklamou.
A ty reklamy se nikdy nevypínají…