(asi tak) 11 000 km nad mořem
6:45
Cesta autem je unavující, cesta po de jedničce je hnusná a jelikož auto má platnou rakouskou dálniční známku, sjeli jsme už na Jihlavu a pres Znojmo pokračovali na Vídeň.
Na hranicích jsem viděl něco neuvěřitelného. Kromě klasického spektra kasin a night klubů se najednou v zatáčce vylouplo Excalibur city. Tomuhle komplexu vévodil obři drak, který mel všude v okolí spoustu potomků. Hlídali hrad Excalibur city.
Z Vídně do Budapešti jsem byl nejrychlejší. Možná to mělo co dělat s tím, že jsme potkávali jen kamiony, ale co… byl jsem prostě rallye král. Na poslední pumpě před letištěm jsme si dali dvacet, přijeli jsme totiž o dvě hodiny dříve než bylo v plánu, odevzdali auto na parking a hurá na letiště. Tam nudná standardní odbavovací procedura.
Letadlo Wizzair je staré. A to je dobře. Ty novější maji totiž o jednu řadu sedadel více a o to méně místa na nohy.
7:25
Vůbec nejlepší je, když vám tři Maďaři rodnou řečí něco povídají, vysvětlují vy nemáte absolutně tušení, o co jim jde (se sluchátky na uších ani nic neslyším) a anglicky taky moc nešprechtí. Argumentace založená na „Friend“ a „Ok“ se mi sice zdála trochu chabá, ale vylezla z toho výměna sedadla z mého normálního za XXLong extra legroom u nouzového východu.
Istanbul
14:15
Cesta do hotelu byla… krušná. Z letiště jsme jeli do města autobusem, ve kterém jsem neustále usínal, poté jsme nastoupili na trajekt a dojeli do starého centra Istanbulu. Hned na lodi mě překvapila cena čaje, jedna turecká lira, tj. asi deset našich korun. Tato cena je normální všude ve městě.
Do centra Istanbulu jsme přijeli před dvanáctou a ubytováni jsme měli až od dvou. Prošli jsme proto severovýchodní část starého města, Sulleymanovu mešitu. Zjistili jsme, že velká část budov je v dezolátním stavu, ale stále obývaná. Děti si hrají ve špíně, všude jsou toulavé kočky, pár domů ohořelých, dokonce jsme viděli jeden doutnat!
Majitel hotelu se trochu zděsil, když viděl, že jsme dorazili tři, myslel, že bude ubytovávat jen dva lidi. No, myslet znamená, však to znáte… Nakonec nám dal větší pokoj, s výhledem na mešitu (jednu z mnoha) a také s výhledem přímo do amplionu minaretu vedle na střeše. Na raní svolávání k modlitbě už se těším.
18:43
Zbytek dne jsme strávili prolézáním užšího a širšího okolí. Navštívil jsem, prý 6 mešit, ja bych si vzpomněl na tři, čtyři. Jsou všechny stejné, mění se jen výzdoba a okolí.
Zítra mě čekají ty hlavní: Modrá mešita a Hagia Sofia.
Ve městě zrovna probíhá předvolební kampaň, takže na akvaduktu patnácet let starém visí asi pětimetrová podobizna nějakého místního politika.
18:53
Začala večerní modlitba. Díky tomu amplionu asi pět metrů od okna to máme fakt z první ruky.