Publikováno

To víš, že jo…

Když vám hned na první přednášce paní doktorka řekne, že ráda učí, ale při zkoušce ji obtěžujete, tak je zlá, moc se vám na tu zkoušku nebude chtít. Za předpokladu, že se někomu může na zkoušku chtít, přičemž stádium hlavněaťužtomámzaseboujejednojak, objevující v posledních deseti minutách před nástupem na potítko, se nepočítá.

Fajn, je pátek, zkoušku mám v pondělí, deadline je hodinu a půl před zkouškou, když se to do neděle nenaučím, můžu se v klidu odepsat.

Začnu se učit. Udělám si kafe a začnu se učit.

Publikováno

Cesta tam…

9. září 2012, Varšava

Včerejší cesta stála za houby. Věděl jsem, že to bude dlouhé, ale až tak dlouhé jsem to nečekal.

Publikováno

Plesání na plese

Volně inspirováno skutečnými událostmi.

(Hodně volně.)

O překot se to snažím stihnout. Vbíhám do nádražní haly, sbíhám schody, kufrem si několikrát málem podrazím nohy, dostanu se na nástupiště právě včas, abych viděl, jak ta mrcha odjíždí. Zatracená zubačka. Zrovna se přehupuje přes horizont.

To, že jsem nestihl tenhle vlak, znamená, že mi ujede i rychlík dole ve Štrbě a écéčko ze Žiliny, propadne mi již zaplacený lístek a já právě teď nevím, jak se dostanu do Čech…

Zatracená bába na recepci, kdyby se tak dlouho nevykecávala s recepční, mohl jsem to stihnout. No nic, pozdě bycha honiti… pozdě zubačku honiti.

Co mi zbývá? Jdu se podívat, kdy mi jede další (za půl hodiny) a sedám si na nástupišti na lavičku. Koukám tupě na zbytky sněhu naproti mně a připadám si divně. Když jsem spěšně odcházel z hotelu, teploměr na recepci ukazoval 19,5°C a i tady je pořád sníh a že ho není málo…

Publikováno

Její příběh

Byla to chyba. Ne odjet pryč, toho nelituji, ale odjet od Něj. Chyběl mi. Sice mi několik týdnů trvalo si přiznat, že můj odjezd byl unáhlený, ale v tu chvíli už jsem měla práci a rozhodla se té příležitosti chopit.

Byly to sice krásné dva roky, ale co naplat, jednou jsem se musela vrátit, rozhodně se mi tam nelíbilo tolik, abych tam zůstala. Jet na Kubu na dovolenou je fajn, ale žít na Kubě, je něco úplně jiného.

Teď sedím v autobuse a doufám, že tam bude. Pochopím, když ne, zasloužila bych si to.

Publikováno

Jeho příběh

Sedím tu nervózně na zahrádce naší restaurace. Je polovina září, před chvilkou lehce sprchlo, ale je teplo, přišlo babí léto. Jsem tu akorát.