Sedím tu nervózně na zahrádce naší restaurace. Je polovina září, před chvilkou lehce sprchlo, ale je teplo, přišlo babí léto. Jsem tu akorát.
Dalího spánek
Když někde spím poprvé, mám problém usnout. Nové prostředí, jiná tvrdost postele, jiné zvuky z okolí, jinak osvětlená místnost (i když správná míra temnoty se dá hravě dohnat přetažením deky přes hlavu), prostě „doma je doma.“
Dnes se mi ale prvně stalo, abych několik hodin pozvolna plul mezi sny a realitou. Připadal jsem si jako uprostřed obrazu od Dalího, kdy jsem v jednu chvíli ležel a koukal z okna a v mžiku jsem z toho samého okna pozoroval posouvání jednolité masy po silnici, směřující k zatáčce. Když tam dorazila, začala se zvedat, po chvilce jsem uviděl, že má nohu – stala se z ní houba! Houba, která vypadala tak trochu jako hvězdná loď z Hvězdných válek.
Otočil jsem radši na druhý bok. Díval jsem se na nakreslené kuřátko na povlečení a než jsem se nadál, začalo z prostěradla skákat jedno kuře krákoře, chodí po dvoře… za druhým. Stačilo jen pár okamžiků a kolem mě bylo víc kuřat než v pobočce KFC.
Doma je doma…
Stopování bez aut
-o-
vyhnout jsem se tomu chtěl
když auta kolem jezdí
svést bych se tak chtěl
strach obraz můj hyzdí
–
kolem vůz za vozem
v každém dva zářící úsměvy
stopovat zdá se mi zbytečné
spoustou vozů obklopen
tolik ♥ a důvěry
stopovat zdá se mi zbytečné
-o-
Sni si sám
-o-
sni si jak chceš
o prstech propletených
nakonec stejně
kámen nůžky papír
hrát budeš sám
–
nemálo toho chceš
dvou životů propletených
jen ty budeš stejně
a časem lehčí než papír
v rakvi ležet sám
-o-
Něco mě žere…
–o–
Jako když se topíš,
pocit tísně.
Něco není v pořádku, ty to víš,
vnitřní plísně.
Někdo tě drží,
něco tě žere,
stín, co neustále tě střeží,
ruka, co za srdce tě bere.
–o–