FengHuang

Za deště jsme ráno vyběhli z hotelu a na hlavní silnici jsme si chytli taxi a zjistili, že si včerejší taxikář řekl o více než dvojnásobek ceny. Do hotelu jsme totiž platili 20 yuanů, řidič, který nás vezl dnes, si řekl jen o 9.
Z Zhangjiajie jsme vyjeli vlakem do Jishou, odkud jsme chtěli jet autobusem do Fenghuangu.
Když jsme v Jishou vystoupili, snažili jsme se sehnat taxi na autobusové nádraží, odkud jede autobus do Fenghuang. Měli jsme sice vytištěná základní cestovní čínská slovíčka, ale poskládejte si z nich, že chcete odvézt jen na přípoj a ne přímo do Fenghuangu. Prostě se mi to nepodařilo. Když už jsme všichni seděli v autě, z řidiče vylezlo, že nás odveze rovnou Fenghuangu. Když jsme spočítali, kolik bychom zaplatili za autobus a přičetli k tomu hodnotu hledání toho správného autobusového nádraží a správného autobusu, řekli jsme mu, ať jede. Anglicky.
Ve Fenghuangu opět nastal problém s hledáním hotelu. Začalo to tím, že jsme zjistili, že se hotel nachází v centru starého města, kam se platí vstup, který byl vyšší, než jsme zaplatili za hotel. U vstupu se nás ujaly dvě mladé holky a pomáhaly nám hotel najít. Několikrát volaly i na recepci hotelu a podle pokynů recepčního jsme šli. Že je v průvodci pod jménem našeho hotelu uvedené číslo na hotel jiný, jsme zjistili až na recepci, když nám řekli, že tam nemáme rezervaci. Do hotelu jsme se dostali po dalším hledání a bloudění.
Jelikož jsem měl opět úplně mokré boty, pořídil jsem si igelitové návleky ve velikosti XL. Byly mi malé… prostě jsem se do nich v botech nedostal. Vyřešil jsem to jednoduše – boty jsem nechal doma na věšáku pod klimatizací puštěnou na nejvyšší teplotu a vzal jsem si hotelové pantofle. Ty se do těch návleků totiž vešly. Samozřejmě, že asi deset minut poté, co jsme vylezli, přestalo pršet, takže jsem si ty návleky kupoval zbytečně.
O tom městě nemá cenu psát, to se musí vidět. Nádherná architektura, spousta krámků se suvenýry, restaurací, pošt (do Evropy můžete posílat ale jen jeden tip pohledů, žádný jiný). Takhle jsem si tu Čínu představoval. Mrkněte na fotky:
Jestli chce někdo zažít čínskou kuchyni, tak tady. Jídlo si vyberete čerstvé v klecích před restaurací a výběr je skutečně velký: nutrie, králíci, hadi, vodní hadi, ryby, želvy, žáby, před jednou hospodou měli i dvě husy a dikobraza. Já bych si ale nedal nic, co jsem předtím slyšel kvákat nebo kejhat. Dal jsem si jen tři kraby na špejli.
Mimochodem, stále žádná zpráva o ztracených zavazadlech… Uvidíme, až zítra přijedeme na letiště do Chongqinu, jestli tam budou nebo ne. Jestli ne, budu muset prát, protože čisté spodní prádlo mám už jen na zítřek…