Ona, tolik skloňovaná

Je to sotva pár dní, co jsem skládal zkoušku dospělosti. Kdo to má již úspěšně za sebou, ví, jak se asi cítím.

„Svaťák“ rozhodně nebyl procházka růžovým sadem. Připletly se mi do něj, mimo jiné, přijímačky na Pedagogickou fakultu Jihočeské Univerzity v Českých Budějovicích, ateliér Arteterapie. Jak první víkend „svaťáku“, tak i ten druhý (postoupil jsem totiž do druhého kola) jsem proto strávil na cestách mezi severem a jihem republiky. Pominu-li nervozitu z maturitní zkoušky, která ve mně nenápadně klíčila, přijímačky mě do nervózního rozpoložení rozhodně přivedly.

Pln nedůvěry sám v sebe jsem totiž nepočítal s tím, že bych se do druhého kola mohl dostat, proto jsem si předem ani nepřipravil obrázky, kterými bych se mohl prezentovat. Proto, když jsem se v úterý dozvěděl, že mě v neděli čeká druhé kolo, zažíval jsem smíšené pocity. Byl jsem rád, že pokračuji, zároveň jsem se však děsil, kdy stihnu namalovat požadované obrázky a kdy se budu učit? Pozměnil jsem si proto studijní plán (který jsem stejně nedodržoval) a obrázky jsem kreslil po večerech a nocích. Poslední obrázek jsem dokresloval ještě večer před přijímacím řízením, již v jižních Čechách.

Poslední den před maturitou jsem se na učení teprve pořádně vrhnul. Za jeden den se mi podařilo sjet okruhy z odborných předmětů a polovinu okruhů z dějin umění.

Do postele jsem šel s pocitem, že nic neumím a to, co se mi za poslední 4 roky uchytilo v hlavě, jsem úspěšně z hlavy dostal tím drilem. Před usnutím (usínal jsem přes dvě a půl hodiny) jsem si představoval, jak si tahám mnou vyvolené otázky a s přehledem na ně odpovídám a trošku mě to uklidnilo.

Ráno jsem vstal s přesvědčením, že tu maturitu udělám, jde jenom o to jak. Už předchozího dne jsem doma oznámil, že „odmaturovat se dá i za šestnáct“, takže kdybych dopadl sebehůř, naši nemohli říci, že jsem je na to nepřipravoval. Probudila mě stará pecka Sex bomb od Toma Jonese, do vlaku jsem nasedal se sluchátky v uších.

Ve škole se mi podařilo chytit první skupinu maturantů ještě před tím, než se šli představovat komisi. Převléknul jsem se do obleku a strávil zbytek dopoledne jako psychická podpora.

Ve 12:45 to začalo a skončit to mělo až v půl osmé. Deset minut před první zkouškou se znovu objevila nervozita, která ze mě spadla po druhé zkoušce. Zbytek jsem věděl, že už bude v pohodě. Po druhé zkoušce jsem také začal pomýšlet na vyznamenání, kterého se mi nakonec podařilo dosáhnout.

Po vyslechnutí výsledků přišla chvilka euforie, která mě ale za několik desítek minut opustila. Byla to jenom zkouška. Možná bych to viděl jinak, přikládal bych tomu větší důležitost, kdybych se nechystal na vysokou, ale takhle mi to připadá jako odškrtnutí dalšího ze seznamu „Co chci“. A nebyla to ani věc, která by mě učinila nějak extra šťastným.

Zítra si dojedu pro vysvědčení a tím pro mě skončí kapitola střední školy. Kapitola, na jejíchž stránkách jsem potkal spoustu Osobností, které si rozhodně to velké O zaslouží, ale o nich zase příště.

3 odpovědi na “Ona, tolik skloňovaná”

  1. Gratuluji 🙂 Viděl jsem, že i při mé maturitě jsi byl nervóznější než já 😀

  2. Děkuji. Při tvé maturitě jsem byl nervóznější než při té svojí, protože já věděl, že umím. 😛

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *