Osobnosti

Pátkem 18. června jsem završil jednu důležitou kapitolu – ukončil jsem střední školu. Do knihy, či na plátno, mého života, se ta doba zaznamenala v krásných barvách. Mám na ni jenom samé krásné vzpomínky. Netvrdím, že ty čtyři roky v pohraničním Varnsdorfu byly jenom krásné, ale ty negativní vzpomínky jsem asi odstrčil někam do pozadí mé paměti, protože těch hezkých bylo rozhodně mnohonásobně více.Poznal jsem tam spoustu lidí, ale jenom pár z nich mohu označit za Osobnosti s velkým O. Tito lidé přispěli velkou měrou k tomu, kým jsem. Říká se, že lidé jsou do jisté míry formováni prostředím, v němž žijí, a já měl štěstí, že jsem se dostal do skupiny lidí, kteří mě nemohli zkazit. Všichni níže uvedení symbolizují nějakou část těch čtyř let a všem se povedlo jedno – dostali se mi do srdce.

Od prváku mě provázela jedna osoba – Ouee. Jediný spolubydlící, který to se mnou dotáhnul až do čtvrťáku. Také mi ze všech těch lidí, co jsem tam potkal, nejvíce přirost k srdci. Zažili jsme toho spolu spoustu. Výlety na Hrádek počínaje a večerními dýchánky u naší intrácké „barevné“ televize.

Nezapomenutelné jsou také naše „hluboce filosofické“ večerní debaty, z nichž také vzešla jedna velice podstatná otázka, která se táhla celé čtyři roky, totiž jaký tvar má duše. Odpověď na tuto otázku Ouee našel po předávání maturitních vysvědčení. Tvar duše je rentabilní. Čtyři roky a ani jednoho z nás to nenapadlo. Povrchně jsme se zabývali, spíš já jsem se zabýval, tvary geometrickými i přírodními, ale na tuhle možnost jsem nepřišel. Samozřejmě, že musí rentabilní, být nerentabilní, nikdy by nemohla projít komínkem pro odvod duší v pyramidě.

O další osobě, spolužákovi Tomovi, se rozepisovat nebudu, ale musím ho zde uvést, protože zde má své pevné místo.

V prvním ročníku nám byla vyměněna češtinářka a místo té stávající jsme dostali paní učitelku Janáčkovou. Tato paní učitelka nás následující roky drtila hodinu co hodinu. Zprvu jsem ji neměl moc v lásce, ale zanedlouho se to změnilo a velmi jsem si ji oblíbil. Pro její přímočarost, sebedůvěru, pro její názory, se kterými jsem ne vždy souhlasil.

Stejná jako naše češtinářka je i Malča – přímočará a sebevědomá. Našli jsme vždy spoustu společných témat, o kterých jsme dokázali dlouho debatovat, ať už live nebo přes ICQ. Tyto dvě dámy mi ukázaly, co má mít moje budoucí nastávající. Nikdy předtím jsem se tím nezabýval, ale u nich jsem to našel – inteligenci a krásu.

Moje třídní, paní učitelka Vaňková, mi byla mnohokráte pomocnou berličkou, ať už se jednalo o věci ve škole nebo osobní. Nikdy nešla daleko pro úsměv, když jsem ji potřeboval, byla tu pro mě. Díky.

Spoustu času jsem strávil na vychovatelně v přítomnosti paní Růžičkové. Byla mi vždy na blízku a ty hodiny smíchu a „chlupatých“ řečí nebudou nikdy zapomenuty. Dokázala mě vytáhnout z problémů, za což jsem jí nesmírně vděčný. Děkuji mockrát.

Na seznámení s touhle holčinou jen tak nezapomenu. Když mi na mé představení Maku řekla: „No a?“, nikdy jsem si nemyslel, že by se z nás mohli stát přátelé, ale opak byl pravdou. Tahle mladá dáma je starší, než vypadá, a za tím, co chce, si dokáže jít.

Na snídani mě každé ráno doprovázelo krásné modrooké děvče. Kamče vděčím za milou společnost u snídaní, vděčím jí i za to, že svým úsměvem dokázala rozjasnit i zamračené ráno. Po snídani s ní, se mi do školy šlo mnohem snadněji. Naše společné snídaně mi budou chybět.

Hanička se stala, minimálně pro mě, symbolem intru. To proto, že byla všude vidět a hlavně slyšet. I přes dvoje dveře a dlouhou chodbu. Její smích byl nepřeslechnutelný. Nejen s ní, ale i s několika dalšími, mě pojily čokoládové dýchánky o deváté. I ty mi budou chybět.

Ať se stalo, co se stalo, s Pájou jsme zůstali dobrými přáteli a já jsem moc rád, že to dopadlo tak, jak to dopadlo.

Verčo, koukej si najít někoho pořádného, budeš mi chybět.

Vy všichni mi budete chybět.

Všem, ať už tu jste nebo ne, přeji do budoucna jenom to nejlepší, i kdyby to mělo znamenat cokoli. Ne nadarmo se ovšem říká, že každý svého štěstí strůjcem. Kdo pro ni nic neudělá, nemůže se divit, že se k němu Matka Štěstěna otočí záda.

Vás všech, nejen těch, kteří jsou uvedeni výše, jež jsem měl tu čest potkat, si nesmírně vážím. Byli jste mi inspirací, jak se chovat, a někteří mi ukázali, jak bych se chovat nikdy neměl. Za obojí ale děkuji. Děkuji Vám všem za to, že jste mi umožnili prožít čtyři krásné roky, na které budu se štěstím a láskou vzpomínat.

Jedna odpověď na “Osobnosti”

  1. Krásně napsáno.
    I ty jsi pro mne jedna důležitá část mého života a moc si tě vážím.
    Byli jsme super dvojka a jako jedinému člověku v mém životě jsem ti přiřadil zvláštní hodnocení.
    A to:
    Best friend

    Vím, že bych se nebál ti svěřit svůj život.
    Mám tě rád.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *