Anděl – část druhá

Tenkrát to nedopadlo moc dobře. Samozřejmě, že mě očekával trestu a nevěřil jsem tomu, že bych si ho mohl odpykat tady dole. Snažil jsem se mu uniknout a to poměrně nevybraným způsobem. Nejdříve jsem na něj seslal déšť žab, poté jsem pod ním nechal puknout zem a nakonec jsem se ho pokusil nechat odfouknout pomocí tornáda. Každý z těch pokusů se uskutečnil na jiném kontinentě a můj poslední pokus měl na svědomí dokonce i několik obětí mezi lidmi. Dodnes lituji. Lituji toho, že se mi nepodařilo se ho zbavit. Z mého přítele mohl být minimálně prezident nadnárodní korporace a z Ní držitelka Pulitzerovi ceny.

Nakonec mě chytil a odvedl zpátky do nebe. Tam se sešel tribunál, který mě odsoudil v nemilost. V nemilost. Když vás v nebi odsoudí v nemilost, znamená to, že padnete. Stane se z vás démon. Takovou jízdu, jakou zažijete při přesunu ze shora dolu, máte šanci projet jednou za – život? To těžko. Takže asi spíše jednou za věčnost. A v pekle, kde mimochodem hraje mnohem lepší muzika a je mnohem víc věcí, které můžete dělat, vám dají na výběr. „Zůstaň tady, nebo se vydej na zem škodit lidem.“ Nováčci, kteří neprojdou sítem tam nahoře, dostanou ještě třetí možnost: bloudit v očistci, dokud nenaleznou cestu ven, odpuštění, a možnost jít do nebe. A to je vážení Pyrrhovo vítězství, mě můžete věřit, já to mohu porovnat.

Opět jsem si vybral možnost jít na zem. Jsem asi nepoučitelný. Nahoře, vlastně ne nahoře, ale uprostřed, jsem zjistil, že kouzla, která jsem měl jako anděl, mohu i nadále využívat a do mého arzenálu přibylo dokonce i několik nových, která jsem dostal, abych mohl škodit lidem. Moji noví spolupracovníci tomu říkali „lovení duší pro našeho temného pána pekelného“. Spojení „svádět k hříchu“ se jim zdálo asi moc krátké.

První věc, kterou jsem udělal poté, co jsem se vyškrábal z pekla, bylo, že jsem se vydal za – skutečně vám to musím říkat? K mému uspokojení se měli stále stejně dobře, jako když jsem odjížděl, dobrá utíkal, do Ruska, kde se objevil déšť ryb a obojživelníků.

Zůstal jsem s Nimi a pomáhal Jim. Jakékoliv konkurenci, která Je mohla ohrozit, jsem pomotal hlavu temnými kouzly, takže jsem i škodil lidem. Cítil jsem pyšně, pomáhal jsem a přitom jsem nezanedbával své povinnosti. Aspoň jsem si to tedy myslel.

Po půl roce přišla první upomínka. Přiletěla ve formě mluvící vrány. Měl bych se prý starat o zlo v celém širém světě, neměl jsem pracovat lokálně, ale globálně.

Přestěhoval jsem se tedy na čas do Kolumbie, kde jsem proti sobě začal štvát drogové kartely. To mi šlo a hlavně mě to bavilo. To nebylo jako zlomená noha tam doma. Ty lidi tady měli obrovský potenciál. Pistole, pušky, někteří měli i rakety! Jak říkám, obrovské možnosti.

Potkal jsem se tam s jedním Ochráncem, také už byl po prvním upomenutí, a domluvili jsme se na spolupráci. Měli jsme stejné cíle, totiž splnit úkol, takže spolupráce byla nasnadě. Ze mě se stal bad guy a z něj good guy. Já měl na starost rozpoutávat války mezi kartely a on dával pozor, aby to neodnesli civilisté.

Naši práci jsme dělali tam poctivě, že se nám během půl roku povedlo něco, o co se snaží tamější vlády a policie, i když ne moc vehementně, léta. Během šesti měsíců jsme zlikvidovali, ne sami se pozabíjeli, nejmocnější drogoví baroni a my jsme ztratili práci. Ochránce dostal pochvalu a já upomínku. Zničil jsem totiž jeden z největších zdrojů zla na planetě.

Snažil jsem se ještě několikrát škodit lidem, ale nebavilo mě to. Měl jsem je prostě moc rád, tak jsem se vrátil zpátky k Nim a dosáhl jsem toho, co jsem chtěl. On se stal prezidentem nadnárodní společnosti, vydělal miliony ročně, děti se všechny dostaly na vysoké školy. Problém nastal, když ona přebírala Pulitzerovu cenu. To už jim dole asi došla trpělivost a přišli si pro mě.

Řeknu vám, jak v pekle, tak v nebi to chodí stejně. Zase kvůli mně zasednul tribunál a nevěřili byste tomu, ale odsoudili mě v nemilost. Docela jsem se těšil, co mě čeká teď. Pochyboval jsem o tom, že by mě poslali zpátky nahoru a jinam jsem jít nemohl…

Mýlil jsem se. Pekelné mocnosti si ve své nedutosti mysleli, že nejhorší trest pro nesmrtelného je stát se znovu smrtelníkem. Dokonce mi k tomu dali mé staré tělo! Mohl jsem zase chodit mezi ostatními.

Rychle jsem se zapojil do Jeho podniku a vystoupal do funkce jednoho z nejvyšších manažerů. Našel jsem si novou přítelkyni a po několika letech jsem si ji vzal a měli jsme dvě krásné děti.

Jediné, na co v tom kotli světa nepomysleli, byla má kouzla. Prostě mně je zapomněli odebrat. Vylepšoval jsem život nejen svůj, ale i všech kolem sebe. Teprve v tuhle chvíli jsem měl dokonalý život. Dokonalý život mojí rodiny a těch, kteří pro mě znamenali nejvíc. Můj život dostal naplnění. Miloval jsem ho víc než ten předchozí.

Docela by mě zajímalo, jestli se ještě někomu povedlo být vyhozen jak z nebe, tak z pekla?

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *