To chce potlesk, vážení

Je jedna hodina v noci a show začíná. Oproti normálnímu divadlu se na téhle scéně světla nerozsvěcí, ale zhasínají, Aktér 1 zalehá.

Každý večer je to stejné. Rozhodování, jestli budu mít v pokoji teplo nebo budu riskovat poštípání od komárů a otevřu okno. Už dávno jsem se došel k rozhodnutí, že komáři ze mě můžou sát jak je libo, ale nesmí to dělat dříve, než usnu. Není nic, co by mi vadilo víc, než bzučení kolem uší, když se snažím usnout. Otevřu okno.

DĚJSTVÍ PRVNÍ

Na scénu přichází druhý aktér. Přilétá, je lepší výraz.

Tak tenhle to nevychytal.

Aktér 1 mávne rukou, aby odehnal Aktéra 2.

Snad si dá pokoj.

Po chvilce…

Nedal. Má smůlu. Posvítím si na něj.

Aktér 1 zavírá okno, rozsvěcí a rozhlíží se. Vidí Aktéra 2 sedět na stropě. Stoupá si kolečkovou židli a v hlavě se mu promítají všechna ta videa lidí padajících z nich. V ruce smrtící zbraň – balíček papírových kapesníků. 1. pokus – vedle.

Sakra! No nikam se neschovávej…

Aktér 2 se přesunul nad okno. Aktér 1 si jednou nohou stoupá na jakousi zmenšeninu židle a druhou stojí stále na kolečkové židli.

Jestli mi to teď ujede, tak to bude kvalitní rozštěp. První a poslední…

Pokus číslo dvě – jen to plesklo a Aktér 2 je na balení papírových kapesníčků.

Fajn, jdu si lehnout.

…a zhasíná světlo.

DĚJSTVÍ DRUHÉ

Uplynulo sotva 20 minut. Aktér 1 leží a snaží se usnout. Do děje vstupuje Aktér 3.

No to snad ne!

Aktér 1 je mírumilovná osoba, proto dává Aktérovi 3 dvě šance. Když ovšem přiletí i po třetí, stává se z našeho hrdiny nemilosrdný zabiják. Rozsvěcí a hle!

Sednout si mi rovnou nad postel? Sebevražda.

Aktér 3 to měl za sebou rychle. Nezůstal po něm ani mastný flek…

DĚJSTVÍ TŘETÍ

2:15, Aktér 4 se objevuje, aby i on zažil svoji chvilku slávy v reflektorech.

Už přes hodinu se převaluji v posteli a ne a ne zabrat. Tyhle dlouhé noci nemám rád. Co? Třetí? To už ne. Žádné slitování…

Světlo se rozsvítilo a Aktér 4…

Nikde?!

Světlo bylo zhasnuto, avšak za několik málo minut bylo opět rozsvěceno, doprovázené několika vyhrazenými a nepublikovatelnými výrazy. Zhasínání a rozsvěcení se opakovalo ještě šestkrát, než Aktér 1 objevil Aktéra 4 na stěně, přímo vedle své hlavy.

℅?@*!

…pověděl Aktér 1 a plácnul do Aktéra 4.

Sakra! On už si cucnul! Takovej flek…

KONEC

A to chce, aspoň si myslím, potlesk, vážení. Byla to hra, kdy účinkující nasadili vlastní životy, jeden z nich dokonce skončil v tratolišti krve. Sice ne své, ale krev je pořád krev.

Nezapomeňme a tleskejme všem komárovitým, jen co je spatříme, abychom tak uctili a zopakovali jejich výkon.


2 odpovědi na “To chce potlesk, vážení”

  1. Hooodně povedené :).. Pěkně jsem se zasmála, jen nevím jestli jsi chudák ty nebo spíše ti 3 ubozí komáři 😉

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *